"Pavel Ziegler je vizuální vypravěč, jehož tvorba je hluboce inspirována italským pop-artem z druhé poloviny dvacátého století a jeho cestami po Africe. V jeho dílech často naleznete náboženské a mystické symboly. Pavel ve svém uměleckém stylu hledá čisté světlo a barvy, které zvýrazňuje prostřednictvím světelných a barevných kontrastů. Hlavním tématem jeho tvorby je odosobnění od iluzorního (egoistického) jednotlivce, čehož dosahuje pomocí unikátního výkladu barevné teorie a čistoty obrazu.

 Pavlovy technicky nejnáročnější práce zahrnují zachycení času přímo v hledáčku s využitím umělého osvětlení a stavbu náročných scén. Nevyhýbá se ani digitální úpravám a různým kolážovým technikám. Pro Pavla není fotografie konečným produktem, ale nástrojem vyjádření. Jeho díla dosahují holistického charakteru teprve ve chvíli, kdy jsou vytištěna na plátno v monumentálním rozměru, adekvátně zarámována a zkoumána samotným divákem.

 Proces Pavlovy tvorby začíná pečlivou přípravou: zrodem nápadu, sepsáním scénáře, výběrem modelu, potřebných rekvizit a kreativního týmu. Během focení se Pavel spoléhá na svou přípravu a pozoruje, jak dílo před jeho očima ožívá a rozvíjí se. Tento tvůrčí proces ho fascinuje. Během post-procesu – vyvolávání a upravování fotografií – se originální vize znovu objevuje.

 Své tvorby Pavel využívá jako komunikačního kanálu s divákem. I když jsou jeho výsledná díla jednoduchá a odosobněná, vybízejí diváka, aby do nich vstoupil a dotvořil příběh svým vlastním bytím. Pavlova díla reflektují lítost nad zbytečnou rychlostí našich myšlenek a pozornosti. Nabízí divákovi dialog, který ho vede k bezčasovosti, pokud se zříká smyslového přetížení a začne konzumovat sdělení pomalu, jako pravý degustátor.

 Pavel nepřináší divoké emoce, ale hluboké prožití nejjemnějších citů, které rezonují s individuálním nastavením každého diváka. Staví se pevně proti komerčnímu zneužívání základních lidských pudů a plánovanému otupování smyslů. Říká rozhodné NE přehnaným emocím, které považuje za narušení lidské podstaty."